Autorkou, jejíž dílo je prezentováno na listopadové titulní straně Artiklu, je Alžběta Bačíková (* 1988). ▪️ Narodila se v Hodoníně a žije v Praze. Absolvovala na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně, kde v roce 2018 dokončila doktorské studium. V médiu uměleckého videa se věnuje zkoumání dokumentárních strategií, obzvláště dokumentárnímu portrétu. Její videa jsou záznamy vytyčených dějů zpravidla o jedné situaci, jejíž vývoj je zaznamenáván, novější videa pracují častěji s inscenováním. Po formální stránce se tvorba nachází na pomezí dokumentu a fikce, u nichž je právě tato těžko definovatelná hranice stěžejní pro překračování ustálených forem a cílem je jejich prolínání. Videa jsou založená na definované situaci a jejich obsah se vyvíjí v závislosti na zvolených protagonistech, kdy každý se svou dopředu vymezenou úlohou, povahou či „rolí“ dotváří konečné vyznění obsahu. Stírá se tím i hranice dokumentárního přístupu a fikce, která se tak stává součástí reality. Bačíková tematizuje motivy nalezené v reálném životě a skrze jejich zasazení do prostředí vytváří specifické podmínky pro jejich vývoj před kamerou. V posledních výstupech se orientuje hlavně na tematizování společenských jevů a diváka tak konfrontuje se sociální problematikou menšin. . #artikl #artiklmag #magazine #proartprojekt #curator @bara_alex_kasparova #artist @alzbeta.bacikova #art #contemporaryart #videoart #czechart #czechcontemporaryart #gallery #culture #cultureisnotcancelled #cultureisnotdead #readingissexy #paperisnotdead 
Obdiv k fotografiím Ivana Pinkavy je náležitý – skrze svět sestavený ze svébytného autorského jazyka přenášejí určité mystérium a vtahují do vizuálního prostoru, jež divákovi nikdy neřekne vše. Výstava Dvojná vazba je novou transcendentální cestou, kterou diváka skrze jednotlivé fotografie nechává jít. . Ivan Pinkava (* 1961) je fotografem svou tvorbou dobře známý. Jeho specifický vizuální styl je rozpoznatelný a stále ohromující. Jednotlivé fragmenty v jeho fotografiích jsou stavebními prvky vizuálního jazyka, kterým dlouhodobě artikuluje ikonografické situace nebo tematizuje skrze autorské pojetí univerzální témata lidského života, pohnutek mysli či emočního rozpoložení. Věčně přítomná tenze rozpadu, frustrace, strachu i bolesti, pomíjivost a přesto trvalost v univerzálním jsou motivy, které ve fotografiích zhmotňuje skrze tělesnost či předměty. Žádné nerozpoznatelné prvky a nesrozumitelnost, ale právě z přímého sestavená velkolepost nejednoznačného a nedořečeného. Obnažené lidské tělo, matrace, granátová jablka, židle – objekty zasazené do čistých a minimalistických obrazových kompozic, ve kterých je stěžejní práce se světlem, navozují pocit majestátnosti v každém obrazu a jeho obsahu. Nahý muž je zrovna tak symbolem i pouhým objektem na fotografii. V právě ponechaném prostoru nejednoznačnosti tkví velikost Pinkavova díla. . Celý text Báry Alex Kašparové čtěte na webu artikl.org . #artikl #artiklmag #magazine #artmag #photography #contemporaryphotography #article #visualart #editor @bara_alex_kasparova #ivanpinkava @ivanpinkava #gallery @telegraph.cz #cultureisnotcancelled #cultureisnotdead #readingissexy #paperisnotdead 
Zdá se, že fikce, tj. smyšlenost, patří zcela neodmyslitelně do našich životů už od nepaměti. Ať už se jedná o zahlazení pomyslných stop, zbarvení skutečnosti, zmatení protivníků i souputníků, nebo vytváření příběhů alegorických pro poučení, pobavení a čtenářskou i posluchačskou katarzi. . „Promiňte, madam, ale vaše boa mi vyžírá bonboniéru!“ – „Nic si z toho nedělejte, on má rád jen ty lanýžové…“, je citát z jednoho z čarodějných příběhů Terryho Pratchetta, zcela jistě nejen mého milovaného spisovatele. Jeho knihy by se právě mohly nazvat fiktivními, ale je v nich tolik pravdy a laskavého humoru, že jsou ve skutečnosti pravdivými obrazy našich životů, postojů, charakterů a způsobu nahlížení na svět. Je to pravda, která, ačkoli podána za fikci, jí plně prostupuje. Je to Shakespeare i věda o uskupení světa, která se právoplatně přednášela na školách, až na to, že to bylo před několika sty lety. . Galileo Galilei, Giordano Bruno, Jan Hus, Jan Ámos Komenský a nespočet dalších učenců byli obviňováni z kacířství, to jest z vytváření fikce, za což byli nemilosrdně trestáni. Jenže, jak se ukázalo, právě proto, že jejich um, představivost, znalosti a schopnost pozorovat byly na tak vysoké úrovni, že se dopátrávali pravdy. . Celý text Elizabety Stoinové čtěte na webu artikl.org . #artikl #artiklmag #magazine #artmag #tema #fikce #autorka #elizabetastoinova #cultureisnotdead #cultureisnotcancelled #readingissexy #paperisnotdead 
Dnešní návštěva galerie je občerstvující, nejvíce zaujal obraz Stromy u Žernoseckého jezera. 😊✨🖼 . #artikl #artiklmag #art #picture #gallery #cultureisnotdead #cultureisnotcancelled #tree #nature #photography #contemporaryart #contemporaryphotography 📸 @baraalexkasparova_photography 
Představuji si, že jsem ve světě Matrixu. Všechny katastrofické představy se staly skutečností. Nic už technologie nezastaví. Ovládly nás. Jsou všude kolem nás. Ostatně Čapek měl pravdu, říkám si. Jeho roboti nám dali sílu a my jsme ji nedokázali využít. Všechny teorie o lidství, o jedinečnosti každého člověka, o jeho duši, všechny tyto teorie jsou tytam. Teď máme kyborgy. Dokonalost. Touhu po nesmrtelnosti. Čapek by k ní opět se svým elixírem z Věci Makropulos měl co říci. Ale Čapek už tu není. Zbyli nám jen ti kyborgové. Dobrodružství začíná. . Mají kyborgové schopnost kritizovat sami sebe? Kritizovat svoji touhu po dokonalosti? To už je v podstatě rozpor sám o sobě. Jestliže se domnívám, že jsem dokonalý, kritická sebereflexe je spíše nežádoucím prvkem v systému. Záměrně užívám slovo systém. Svět už není jako dřív, nyní je to systém. Provázaný, propojený, dokonalý. Touhu po dokonalosti nahradila sama dokonalost. Je však dokonalost cosi, k čemu svět opravdu spěje? Je to žádoucí? Je svět Matrixu katastrofický scénář, nebo naopak ideální a kýžený výsledek? Co znamená lidství? Kde jsou jeho hranice? Co je morální? . Nesmrtelnost, zařízení na opravu chyb, možnost upgradu, vyměnitelné geny, změna identity. To vše jsou témata, kterými se zabývá filozofické hnutí transhumanismus. Trans jako předpona, která značí, že jdu za, přes hranice. Hranice, které „omezují“ člověka. Proč by lidstvo mělo trpět, když má stroje, které mu dokážou pomoci? Proč by mělo umírat? Jeden z předchůdců tohoto hnutí, americký profesor fyziky Robert Ettinger, ve své publikaci The Prospect of Immortality řeší, jak docílit nesmrtelnosti člověka. Jeho metoda je nevyléčitelně nemocné tělo zamrazit – takovým způsobem, aby se nezničily jeho buňky – a počkat do doby, která objeví na tuto nemoc lék. Sám Ettinger se sice dožil úctyhodných 92 let, přesto své tělo nechal zamrazit, aby tak do konečného důsledku svoji teorii zpečetil. . Celý text Heleny Todorové čtěte na webu artikl.org . #artikl #artiklmag #magazine #artmag #tema #fikce #autorka #helenatodorova #kyborg #karelcapek #matrix #robertettinger #tarkovskij #neilharbisson #moonribas #cyborg #readingissexy #paperisnotdead 
Proč je současné vizuální umění pořád tak nepochopitelné? Co stojí v jádru výsměchu, který stále od spousty lidí sklízí? Co chtějí lidé od umění? Člověk, který nechápe hodnotu současného umění pravděpodobně argumentuje jednoduchostí jeho provedení, absurditou a nedostatkem či úplnou absencí krásy či přitažlivosti. V tomto článku se zaměřím na umění vizuální, byť je tendence, kterou popíšu, přítomna v oblasti umění obecně. . Stále se setkávám s komentáři vycházejícími z pohrdání současným uměním, které nezřídka pronášejí „milovníci umění“, lidé různých generací, kteří jsou orientováni humanitním směrem a jejichž zálibou je návštěva galerií. Někteří se zase od výsměchu současnému umění distancují a přiznávají prostě jediné – že ho nechápou. Jen zřídka to v nich však probouzí zvědavost dozvědět se o něm víc. Ptám se takového člověka: Co chceš od umění? Podle něj je to jasné. Umění má být krásné, má nás oslnit svojí nádherou, máme se podivit na dokonalostí stylu a tahy štětcem, které zcela přesně dokázaly opsat detaily dané reality. Krása, jak psal sv. Augustin, má odkazovat k jakési hluboké duchovní podstatě, má nám připomenout, že Bůh existuje, protože co jiného by mělo být důvodem existence takové oslnivé věci. To jaksi nezapadá do doby, kdy Bůh už je pro mnohé nějaký ten pátek za zenitem (srovnejme středověkou společnost bezmezně se upínající k Bohu a společnost dnešní). Boží složka s osvícenstvím ustupuje do pozadí, oslnění však zůstává, onen obdiv se přesunul k v romantismu zasazenému uměleckému géniu, co ale s člověkem z masa a kostí, jímž je umělec dnes? A jenž se svojí kamerou zachycuje často oku ne zrovna libé obrazy světa, v němž žijeme, a které by koneckonců dokázal natočit každý? Porod v galerii? . Celý text Terezy Vydrové čtěte na webu artikl.org . #artikl #artiklmag #magazine #artmag #art #umeni #clanek #autorka #terezavydrova @teryotter #contemporaryart #gallery #exhibition #vystava #cultureisnotdead #readingissexy #paperisnotdead 
V umělecké výpovědi sochařky Moniky Immrové se živě prolíná několik zřetelných témat a rovin: plasticita, architektonické vnímání prostoru a hmoty, lidské měřítko, proporce, význam světla a materiálu, vědomí řádu. . Současná výstava Tříbení obsahuje retrospektivní rozměr, práce jsou ale uspořádány tematicky, aby vynikla významová vzájemnost soch, reliéfů i grafik z různých období. Je tak reflektována vztahovost v celku díla, jež současně pojí i výrazové prvky v každé jednotlivé práci. . Celý text Ivy Mladičové čtěte na webu artikl.org . #artikl #artiklmag #magazine #artmag #culture #cultureisnotdead #clanek #umeni #art #vizualni #autor #ivamladicova #monikaimmrova #sculpture #sculptureart #socha #ghmp #contemporaryart #czechcontemporaryart #curator #readingissexy #paperisnotdead 
Skutečnost versus fikce. Fikce versus skutečnost. Dvě odvrácené strany jedné mince, byť se to tak na první pohled nejeví. Skutečnost smyšlenky, ať už literární, či jakékoliv jiné, ale umělecké, je blíž opravdové skutečnosti, než si myslíme. . Fikce je možností ke skutečnosti. Naše každodenní realita je ukotvena stereotypy, protože by se náš mozek utopil v záplavě nových podnětů. Na základě zkušeností a jejich podobnosti s právě zažívaným necháme svět promlouvat, přistupovat k sobě. A tím jej poznáváme. . Každý to známe, nebo jsme to alespoň jednou zažili. Přijedeme na místo, které jsme ještě neměli možnost navštívit. Seznamujeme se s okolím, potkáváme neznámé lidi, bloumáme po okolí, vytváříme si mentální mapu prostředí. Velmi brzy si osvojíme, kudy vede nejkratší cesta do pokoje s postelí, nebo kde nám chutnalo pivo. Zkrátka vystoupili jsme z komfortní zóny. A společně s tímto konstatováním můžeme vyslovit ještě jedno: z představovaného – z fikce se stává skutečnost. Naše nová skutečnost: ohmataná rukama, ošoupaná nohama. . Celý text Víta Ondráka čtěte na webu artikl.org . #artikl #artiklmag #magazine #artmag #culture #cultureisnotdead #clanek #literatura #tema #fikce #autor #vitondrak #readingissexy #paperisnotdead #lioucchsin #kundera 
Korona-krize kromě obrovského chaosu přináší jednu příležitost, a to začít se na vzdělávání nutně dívat jinak. A hledat možnosti, řešit problémy, třeba mít strach a chvíli nezvládat a z toho všeho něco pochopit. Že učit se neznamená sedět ve školní lavici. . Zeptala jsem se několika studentů napříč vzdělávacím systémem, jestli si myslí, že kvůli distančnímu vzdělávání budou hloupější. Všichni mi řekli, že rozhodně nebudou. Sdělili mi to přesvědčivě, ať je jim deset, sedmnáct, nebo přes dvacet…Vědí sami dobře, v čem je problém. Problémem je motivace něco dělat. . Devatenáctiletý Dan souhlasí, že nejde primárně o to, že nemohou na vysoké škole na praktickou výuku, nejde o to, že jim učitel občas nedokáže přes PC něco dokonale vysvětlit, ale uvědomuje si postupně, že se učit nechce a nedokáže se ani donutit, pokud nesedí v lavici a nedohlíží na něj učitel se seznamem příkazů, zákazů a úkolů. Někteří přiznávají, že si sami neumějí zorganizovat čas, neumějí si zjistit všechny informace a učení se stává najednou ještě otravnější částí dne, než bývala dřív. Ti starší reflektují tento problém a uvědomují si, že jejich vztah k učení je podivný. . Celý text Petry Bruzlové k tématu Fikce čtěte na artikl.org . #artikl #artiklmag #magazine #artmag #culture #cultureisnotdead #clanek #tema #fikce #autorka @petrabruzlova #readingissexy #paperisnotdead