• Měli bychom využívat svůj talent, abychom byli užiteční druhým, říká Nasir Sobhani, který je známý také jako pouliční kadeřník. 
Poskytuje kadeřnické služby zdarma lidem bez domova, o kterých Nasir říká: Lidé kolem nich chodí, jako by byli nic. Někdy sami ani necítí, že existují. Ale je hezký pocit, když můžete někomu pomoci, aby se cítil zase jako člověk. A udělám vše pro to, aby se ostatní cítili čistě.
Nasir doufá, že s novým střihem může zažehnout jiskru a pomoci začít někomu znovu žít. Sám říká, že se ne každý den probouzí s penězi v kapse nebo za zpěvu ptáků. Ale miluju to, co dělám a dělám to, co miluju, uzavírá. 
https://bit.ly/2Jej8p7
#hatefree #kadernik #lidebezdomova #pomocdruhym #nasirsobhani
    Měli bychom využívat svůj talent, abychom byli užiteční druhým, říká Nasir Sobhani, který je známý také jako pouliční kadeřník. Poskytuje kadeřnické služby zdarma lidem bez domova, o kterých Nasir říká: Lidé kolem nich chodí, jako by byli nic. Někdy sami ani necítí, že existují. Ale je hezký pocit, když můžete někomu pomoci, aby se cítil zase jako člověk. A udělám vše pro to, aby se ostatní cítili čistě. Nasir doufá, že s novým střihem může zažehnout jiskru a pomoci začít někomu znovu žít. Sám říká, že se ne každý den probouzí s penězi v kapse nebo za zpěvu ptáků. Ale miluju to, co dělám a dělám to, co miluju, uzavírá. https://bit.ly/2Jej8p7 #hatefree #kadernik #lidebezdomova #pomocdruhym #nasirsobhani
  • Dnes je to 150 let, kdy newyorský restaurant Delmonico dovolil skupině dvanácti žen, aby spolu veřejně povečeřely bez mužského doprovodu. Ženské členky Novinářského klubu tehdy neměly na společenské akce přístup. Požádaly tedy majitele restaurantu, zda by ve svém podniku umožnil „riskantní a šokující“ setkání. Na něm byl později založen první americký ženský klub Sorosis, jehož cílem bylo sdružovat „přemýšlivé, inteligentní, zkušené a kulturní ženy naplněné ideou humanity“ a „pomáhat pracujícím ženám v celé Americe“. Přestože karikatury deníku New York Times občas členky klubu portrétovaly jako snaživě bojovné myšky a jejich snahy komentovaly slovy: „Naše drahé bytůstky zůstávají nepraktické jako vždy,“ setkání v Dolmeniku odstartovalo nástup žen do veřejné sféry. Například novinářka Jane Cunnigham Croly, která setkání s majitelem domluvila, se později stala první ženskou profesorkou vyučující žurnalistiku v dějinách USA. goo.gl/vfXqp6

#hatefree #usa #newyork #delmonico #zeny #sorosis #croly #zenskaprava
    Dnes je to 150 let, kdy newyorský restaurant Delmonico dovolil skupině dvanácti žen, aby spolu veřejně povečeřely bez mužského doprovodu. Ženské členky Novinářského klubu tehdy neměly na společenské akce přístup. Požádaly tedy majitele restaurantu, zda by ve svém podniku umožnil „riskantní a šokující“ setkání. Na něm byl později založen první americký ženský klub Sorosis, jehož cílem bylo sdružovat „přemýšlivé, inteligentní, zkušené a kulturní ženy naplněné ideou humanity“ a „pomáhat pracujícím ženám v celé Americe“. Přestože karikatury deníku New York Times občas členky klubu portrétovaly jako snaživě bojovné myšky a jejich snahy komentovaly slovy: „Naše drahé bytůstky zůstávají nepraktické jako vždy,“ setkání v Dolmeniku odstartovalo nástup žen do veřejné sféry. Například novinářka Jane Cunnigham Croly, která setkání s majitelem domluvila, se později stala první ženskou profesorkou vyučující žurnalistiku v dějinách USA. goo.gl/vfXqp6 #hatefree #usa #newyork #delmonico #zeny #sorosis #croly #zenskaprava
  • „Sním o tom, že jednou budu mít rodinu, že s mým manželem adoptujeme děti,” říká 31letý Kamil. „Dozvěděl jsem se o tom, že jsem židovského původu, když mi bylo 9 let. Pamatuji si, že jsem tehdy brečel, protože jsem měl v hlavě zakódované, že je to jen to nejhorší,” uvádí stejně starý Andrzej. „Kongo je země, kde každou minutu někdo ublíží ženě. V Polsku jsem v bezpečí,” vysvětluje Rosa, uprchlice z Konga. 
Gay, Žid, muslim, uprchlice z Konga a uprchlík ze Sýrie spolu denně pekli chléb pro polské zákazníky. Chutná takový chléb jinak? Jak zareagovali kupující, když se s pekaři setkali? A jaké jsou příběhy pekařů?
Na video sociálního experimentu se podívejte v článku. goo.gl/wDs5yb

#hatefree #chleb #polsko #zide #muslimove #uprchlici #lgbt #zakaznici #experiment
    „Sním o tom, že jednou budu mít rodinu, že s mým manželem adoptujeme děti,” říká 31letý Kamil. „Dozvěděl jsem se o tom, že jsem židovského původu, když mi bylo 9 let. Pamatuji si, že jsem tehdy brečel, protože jsem měl v hlavě zakódované, že je to jen to nejhorší,” uvádí stejně starý Andrzej. „Kongo je země, kde každou minutu někdo ublíží ženě. V Polsku jsem v bezpečí,” vysvětluje Rosa, uprchlice z Konga. Gay, Žid, muslim, uprchlice z Konga a uprchlík ze Sýrie spolu denně pekli chléb pro polské zákazníky. Chutná takový chléb jinak? Jak zareagovali kupující, když se s pekaři setkali? A jaké jsou příběhy pekařů? Na video sociálního experimentu se podívejte v článku. goo.gl/wDs5yb #hatefree #chleb #polsko #zide #muslimove #uprchlici #lgbt #zakaznici #experiment
  • „Vaše fitko a zelené džusy z vás nedělají lepšího člověka, než jsem já,“ vzkazuje známá autorka a aktivistka proti body shamingu Jes Baker. 
Přestože je dnes sebevědomou ženou a autorkou známou pro svůj sarkasmus a nadhled, nebylo tomu tak vždy. Ještě před šesti lety pracovala na plný úvazek v pekárně a žila s partnerem, s nimž neměla moc co sdílet. Když ale narazila na blogerku píšící o svém životě, se kterou ji kromě společných zájmů spojovalo také to, že obě byly obézní, rozhodla se sebrat odvahu a začít psát o životě s vlastním korpulentním tělem a těžké cestě k sebepřijetí. 
Právě urážky a hodnocení okolí, které dosahují nových rozměrů díky sociálním sítím, reflektuje ve své nové knize Suchozemská velryba. Tak ji totiž nazývají někteří internetový diskutéři. Urážku si vzala za svou a na přebal memoárů se i proto vyfotila na písečné pláži v červených puntíkatých plavkách.
https://bit.ly/2HzPfT2 
#hatefree #jesbaker #bodyshaming #obezita #diety #sebeprijeti #sebevedomi #sarkasmus #suchozemskavelryba #velryba
    „Vaše fitko a zelené džusy z vás nedělají lepšího člověka, než jsem já,“ vzkazuje známá autorka a aktivistka proti body shamingu Jes Baker. Přestože je dnes sebevědomou ženou a autorkou známou pro svůj sarkasmus a nadhled, nebylo tomu tak vždy. Ještě před šesti lety pracovala na plný úvazek v pekárně a žila s partnerem, s nimž neměla moc co sdílet. Když ale narazila na blogerku píšící o svém životě, se kterou ji kromě společných zájmů spojovalo také to, že obě byly obézní, rozhodla se sebrat odvahu a začít psát o životě s vlastním korpulentním tělem a těžké cestě k sebepřijetí. Právě urážky a hodnocení okolí, které dosahují nových rozměrů díky sociálním sítím, reflektuje ve své nové knize Suchozemská velryba. Tak ji totiž nazývají někteří internetový diskutéři. Urážku si vzala za svou a na přebal memoárů se i proto vyfotila na písečné pláži v červených puntíkatých plavkách. https://bit.ly/2HzPfT2 #hatefree #jesbaker #bodyshaming #obezita #diety #sebeprijeti #sebevedomi #sarkasmus #suchozemskavelryba #velryba
  • Mě oslovení Banánová generace baví, ale někteří Vietnamce to považují za hanlivé, berou to jako nadávku označující Vietnamce, kteří v uvozovkách ztratili kořeny, říká blogerka Do Thu Trang.
Je autorkou oblíbeného blogu Asijatka.cz, který letos oslavil 10 let fungování. Obsahuje 260 článků, což je podle Trang slabota. Zpočátku psala ilegálně ve vztahu k rodičům. Kdyby rodiče věděli, co jsem o nich vypustila do světa, dost by se divili. V poslední době si naši dost dávají pozor na jazyk a vždycky mě varují, abych to nedávala na ty internety, přiznává.
Ač na svém blogu píše o rozdílech mezi Čechy a Vietnamci, nepovažuje se za mluvčí vietnamské komunity. Někteří mladí Vietnamci s ní ani nesouhlasí. „Možná je to pro ně výzva, aby začali tvořit a publikovat, protože prostor tu je a Češi se o Vietnamce opravdu zajímají,“ vybízí kritiky k vlastní tvorbě. V článku si můžete pustit celý rozhovor s Trang. 
https://bit.ly/2vr4hW6 
#hatefree #dothutrang #asijatka #vietnamci #blogerka #stereotypy #bananovedeti #magnesialitera
    Mě oslovení Banánová generace baví, ale někteří Vietnamce to považují za hanlivé, berou to jako nadávku označující Vietnamce, kteří v uvozovkách ztratili kořeny, říká blogerka Do Thu Trang. Je autorkou oblíbeného blogu Asijatka.cz, který letos oslavil 10 let fungování. Obsahuje 260 článků, což je podle Trang slabota. Zpočátku psala ilegálně ve vztahu k rodičům. Kdyby rodiče věděli, co jsem o nich vypustila do světa, dost by se divili. V poslední době si naši dost dávají pozor na jazyk a vždycky mě varují, abych to nedávala na ty internety, přiznává. Ač na svém blogu píše o rozdílech mezi Čechy a Vietnamci, nepovažuje se za mluvčí vietnamské komunity. Někteří mladí Vietnamci s ní ani nesouhlasí. „Možná je to pro ně výzva, aby začali tvořit a publikovat, protože prostor tu je a Češi se o Vietnamce opravdu zajímají,“ vybízí kritiky k vlastní tvorbě. V článku si můžete pustit celý rozhovor s Trang. https://bit.ly/2vr4hW6 #hatefree #dothutrang #asijatka #vietnamci #blogerka #stereotypy #bananovedeti #magnesialitera
  • Jirka, bývalý římskokatolický kněz a jeho partner Tom, který se od něj nechal pokřtít. Spolu chodí na zakázané mše, ale třeba i do průvodu na Prague Pride. Chtějí bořit předsudky o víře a homosexuaitě i pomáhat lidem s menšinovou sexuální orientací z konzervativního prostředí. „Například od mého kamaráda z podhůří Vysočiny, kterého znám od malička, se rodina odvrátila. Jenom proto, že je gay,“ říká Jirka.
V dokumentu 'Pro tebe. Jak žít s vírou, když tě církev nechce?' popisují, jak žijí a jakými zkouškami prochází jejich víra. „Každý z nich je jiný,“ popisuje autorka dokumentu Kateřina Havránková. „Toma znám deset let a je to revolucionář a aktivista. Projevuje se to v jeho přístupu k církvi. Kvůli jejímu postoji k sexuálním menšinám je na ni naštvaný. Jirka je smířlivější. Je přesvědčený o tom, že netolerance církve ke gayům, lesbám nebo translidem už nebude trvat dlouho,“dodává.  goo.gl/zTCNjj
#hatefree #rimskokatolickyknez #krest #zakazanemse #homosexualniknez #praguepride #sexualnimensiny #netolerance #cirkev #translide
    Jirka, bývalý římskokatolický kněz a jeho partner Tom, který se od něj nechal pokřtít. Spolu chodí na zakázané mše, ale třeba i do průvodu na Prague Pride. Chtějí bořit předsudky o víře a homosexuaitě i pomáhat lidem s menšinovou sexuální orientací z konzervativního prostředí. „Například od mého kamaráda z podhůří Vysočiny, kterého znám od malička, se rodina odvrátila. Jenom proto, že je gay,“ říká Jirka. V dokumentu 'Pro tebe. Jak žít s vírou, když tě církev nechce?' popisují, jak žijí a jakými zkouškami prochází jejich víra. „Každý z nich je jiný,“ popisuje autorka dokumentu Kateřina Havránková. „Toma znám deset let a je to revolucionář a aktivista. Projevuje se to v jeho přístupu k církvi. Kvůli jejímu postoji k sexuálním menšinám je na ni naštvaný. Jirka je smířlivější. Je přesvědčený o tom, že netolerance církve ke gayům, lesbám nebo translidem už nebude trvat dlouho,“dodává. goo.gl/zTCNjj #hatefree #rimskokatolickyknez #krest #zakazanemse #homosexualniknez #praguepride #sexualnimensiny #netolerance #cirkev #translide
  • Razan Alsous a její rodina při explozi v Damašku přišli o rodinný podnik. Nový domov po udělení azylu našli ve Velké Británii. Když však jednou hledala v lednici supermarketu svůj oblíbený sýr halloumi, který pro ni byl vždy základní pochutinou, neměla štěstí. A tehdy ji napadlo, že by ho namísto zklamání mohla sama vyrábět. Nakoupila použité nádobí, recept stáhla z internetu a pustila se do práce. „Když se lidé dozvěděli, že pocházím odjinud a zakládám firmu, podporovali mě víc a víc,“ vzpomíná 33letá matka tří dětí. 
A sýr měl nečekaný úspěch. Dnes zaměstnává několik lidí z řad uprchlíků i Britů a za svůj sýr sbírá jednu cenu za druhou. „Ukázala nám, že můžete začít s ničím a udělat z toho něco velkého,“ říká jedna ze zaměstnankyň Helen Bradley. A vloni se Razan dočkala velké pocty, když její rozšířenou výrobu otevírala sama princezna Anne. goo.gl/T5WKiK

#hatefree #uprchlici #syrie #damasek #syr #halloumi #anglie #podnikani
    Razan Alsous a její rodina při explozi v Damašku přišli o rodinný podnik. Nový domov po udělení azylu našli ve Velké Británii. Když však jednou hledala v lednici supermarketu svůj oblíbený sýr halloumi, který pro ni byl vždy základní pochutinou, neměla štěstí. A tehdy ji napadlo, že by ho namísto zklamání mohla sama vyrábět. Nakoupila použité nádobí, recept stáhla z internetu a pustila se do práce. „Když se lidé dozvěděli, že pocházím odjinud a zakládám firmu, podporovali mě víc a víc,“ vzpomíná 33letá matka tří dětí. A sýr měl nečekaný úspěch. Dnes zaměstnává několik lidí z řad uprchlíků i Britů a za svůj sýr sbírá jednu cenu za druhou. „Ukázala nám, že můžete začít s ničím a udělat z toho něco velkého,“ říká jedna ze zaměstnankyň Helen Bradley. A vloni se Razan dočkala velké pocty, když její rozšířenou výrobu otevírala sama princezna Anne. goo.gl/T5WKiK #hatefree #uprchlici #syrie #damasek #syr #halloumi #anglie #podnikani
  • 13letý Campbell z Tasmánie ručně vyrábí plyšové medvídky. Rozdává je dětem s rakovinou, které ukončily chemoterapii a nyní potřebují pauzu. Bylo mi devět, když jsem začal s tímhle projektem. Začalo to tím, že jsem se zeptal mámy, jestli můžeme koupit dárky dětem v nemocnici, vysvětluje Campbell. Když mu maminka odpověděla, že si to bohužel nemohou dovolit, Campbell řekl: Tak já je vyrobím. A pustil se do toho.
První medvěd mi trval celou věčnost! Byla to spousta čtení a vystřihování, ale povedlo se mi to a udělal jsem tohodle ošuntělýho medvěda, směje se Campbell.
Medvědy však zdaleka nenosí pouze do místních nemocnic. Poslal je i do Pákistánu, Číny, Paříže a mnoha dalších míst. Dostali se do celého světa, říká Campbell a pokračuje: Když jsem předal svého prvního medvěda, byl to krásný pocit. Lidé se usmívali a potěšili mě tím. Myslím, že nikdy nepřestanu na svém projektu pracovat, uzavírá.
goo.gl/bFXBNr 
#hatefree #detisrakovinou #rakovina #chemoterapie #plysovymedved #campbell #tazmanie #pomocdetem #detidetem
    13letý Campbell z Tasmánie ručně vyrábí plyšové medvídky. Rozdává je dětem s rakovinou, které ukončily chemoterapii a nyní potřebují pauzu. Bylo mi devět, když jsem začal s tímhle projektem. Začalo to tím, že jsem se zeptal mámy, jestli můžeme koupit dárky dětem v nemocnici, vysvětluje Campbell. Když mu maminka odpověděla, že si to bohužel nemohou dovolit, Campbell řekl: Tak já je vyrobím. A pustil se do toho. První medvěd mi trval celou věčnost! Byla to spousta čtení a vystřihování, ale povedlo se mi to a udělal jsem tohodle ošuntělýho medvěda, směje se Campbell. Medvědy však zdaleka nenosí pouze do místních nemocnic. Poslal je i do Pákistánu, Číny, Paříže a mnoha dalších míst. Dostali se do celého světa, říká Campbell a pokračuje: Když jsem předal svého prvního medvěda, byl to krásný pocit. Lidé se usmívali a potěšili mě tím. Myslím, že nikdy nepřestanu na svém projektu pracovat, uzavírá. goo.gl/bFXBNr #hatefree #detisrakovinou #rakovina #chemoterapie #plysovymedved #campbell #tazmanie #pomocdetem #detidetem